Poznání sebe
Poznání sebe
Běžný člověk ve prospěch snadného života odsunul základní otázku - hledání pravdy - do neznáma, kamsi do dávno zapomenutých časů, kdy žili metafyzičtí filosofové, náboženští mystici či horlivci, jež usilovali o poznání. Svět duševních daností je jim cizí asi tak jako rozumu představa osvícení. Nechtějí nést a řešit konflikty mezi dobrem a zlem, potažmo mezi duchovní a materiální stránkou života.
Není třeba ani nést ani řešit. Pro bezbolestný život v harmonii je nezbytné pochopit principy na kterých vše stojí a padá. Rozumí se tím dopad, neoddělitelný vliv duchovní reality na fyzickou realitu.
Tak málo věříme sami sobě, tak málo věříme tomu, že naše vlastní duše je schopna vyplodit cokoliv dobrého! Pohledem upřeným do vnějšího světa pravdu nepoznáme, protože je manipulativně zastírána: zákonným moralismem či ideologiemi všeho možného druhu, jež vyrůstají ze stejné iluze, z předsudků a rozporuplných přesvědčení o tom, že na jedné straně je člověk pánem všeho dění a na druhé straně naopak nemá vůbec žádný nástroj a vliv na to, co se mu v životě děje.
Sebeklam je schvalovanou a většinovou morální strategií, jak se vyhnout emocionálnímu utrpení a udržet si tzv. pozitivní pohled na svět a sebe v něm.
Sebeklam je jeden z bloků na cestě k poznání pravdy.
Člověk se nemůže správně rozhodnout, ba dokonce postrádá schopnost rozhodnout se vůbec, pokud popírá pravdu nebo dobrovolně ignoruje fakta přicházející k němu z vnějšího nebo z vnitřního světa.
Člověk přizpůsobený masovým ideálům doby se uzavírá prožívání, deformuje své myšlení a vědomí ve prospěch norem a přestává být schopný uznat své vlastní chyby a problémy, jež se kupí za zdmi jeho klamného přesvědčení o sobě a o světě, ve kterém žije. Takový člověk se stává nebezpečným sobě i druhým.
Otevřenost vůči vnitřní a vnější realitě ať již příjemné či nepříjemné, je základ morálně dobré povahy, schopnosti vytvářet si vlastní názory, vyrovnaného života a celkově uvést svá vědomá rozhodnutí do souladu s hlubšími záměry duše.
Silná potřeba ignorovat a vytěsňovat nepříjemná fakta vede k překrucování, popírání či přikrášlování. A to všechno jenom proto, abychom uchránili své vědomí před emocionálním napětím, utekli před konflikty a nemuseli řešit v životě nic, co nabourává kolektivní, kulturou a medii podporovanou iluzi šťastného, neměnného, ničím nerušeného konzumního ideálního života. Avšak popírání a ignorace není to, co nás uchrání před bolestí a utrpením.
Pravda bolí, protože se vždy rodí v konfliktu se starou iluzí.
Pravda nebolí, bolí zraněné ego, které bylo usvědčeno z omylu.
Pozitivní iluze
Mnoho současných psychologických i tzv. duchovních přístupů je zaměřeno na podporu tzv. pozitivních iluzí, což je trvalá forma sebeklamu, která se pohodlně zabydlela v naší středoevropské kultuře.
Úsudky zdravých lidí o sobě samých - to je peklo samo. Tady nesouhlasím, protože zdravý člověk má i zdravé sebevědomí, provází ho pokora a soudnost. Většina si myslí, že jsou lepší než ti druzí, Tak to se už najedná o zdravých lidech, o zdravém myšlení. zastávají přehnané optimistické postoje vůči sobě samým, svým schopnostem, možnostem a vůči vlastní budoucnosti.
Pokřivená morálka normality
Západní kultura je posedlá trendy normality. Je posedlá potřebou vypadat před druhými normálně. Odlišnost vyvolává strach, nenávist, ohrožení a motivuje lidi k umění pěstování sebeklamu. A žití pod falešnou maskou.
Sebeklam je příčinou a důsledkem mnoha morálních a psychologických vad.
Sebeklam si vytváříme na základě převzatých nepravd.
Z dlouhodobého hlediska člověk, který odmítá poznávat pravdu, platí za takový hřích psychickými a fyzickými problémy ústícími v duševní nouzi, nemoci těla, pokřivením vlastního charakteru. Problémy těch, kdo pěstují sebeklam, narůstají, což je obecná zkušenost. Svět se k nim chová více nepřátelsky, nic se jim nedaří. Lidé si klamně myslí, že když svůj problém popřou, zůstane izolován či ohraničen v jedné sféře jejich života. To je jen další blud. Praxe ukázala, že rozkladný proces prorůstá i do dalších oblastí života, které předtím nebyly iluzí zasaženy. A nejprve do těch, které s problémem úzce souvisí.
Halení pravdy do sebeklamu je rozkladný proces, který se šíří všemi směry, směřující k dobrovolné slepotě, necitlivosti, vnitřní prázdnotě, otupělosti a nevědomosti všeho druhu.
Sebeklam nás dovede do míst, kde se stáváme oběťmi slepých skvrn, jež jsme si dlouho dobrovolně vytvářeli ve vědomí, a stáváme se pak snadnou kořistí vlastních vnitřních komplexů.
Těžko se pak dostáváme k informacím, jež nám mohou pomoci osvobodit se. Poznání osvobozuje, přestože bolí. Poznání nebolí, poznání osvobozuje. Každý sebeklam však něco ukrývá. Ukrývá pravdy, které se vymykají běžnému ustanovenému pořádku. Šíření iluze má katastrofální následky, protože démoni pracují kryti iluzí a stín se zmocňuje oblastí života, jež mu dříve nepatřily. Zlo se šíří pod rouškou nevědomosti. Člověk se pak stává lehce paranoidním a vytváří si absurdní vysvětlení, jimiž se snaží chránit svoji domnělou integritu. Stává se slepým a bezmocným vůči svému vlastnímu zlu.
Popírání bolestné pravdy se pokládá za legitimní metodu pro zmírnění strachu, zachování naděje a záchranu cti. Pravda nebolí, bolí zraněné ego, které bylo usvědčeno z omylu. Celková strategie života - zastírání bolestivých pravd - zejména těch, jež se týkají důležitých a mnohdy integritu osobnosti udržujících záležitostí (témat smrti, citového života, sexuality, peněz, vztahů či komunikace) vede k povrchnosti, a tím lidé ztrácejí možnost vyzrávat, vyvíjet se a duševně růst kontaktem s bolestnou skutečností.
Proto mnoho lidí postrádá mravní sílu a silné vědomí k průzkumu bolestivých pravd a sebedůvěru k vyrovnání se s nesouhlasem ostatních. Sebeklam, jako řešení problému všeho druhu, se zabydlel v našich krajích a stal se kulturním vzorcem hodným následování. Sebeklam, jako řešení problému všeho druhu, je hlavně vyžíván, vnucován náboženským učením. Sebeklam provází každého egoistu a vede k rozpadu osobnosti.
Pokud si vytvoříme návyk řešit sebeklamem své životní situace, místo abychom usilovali o pravdu a poctivost a používali jich jako nástrojů pro řešení našich problémů, životní události se stanou bolestnějšími. Vyhlídka krátkodobé úlevy neodstraní dlouhodobé škody z duše.
Pravdivost, poctivost a vytrvalost na cestě za pravdou a poznáním je základní atribut pro budoucí šťastný život.
Použitý zdroj: MUDr. Pavel Špatenka
Pro upřesnění původní použitý text je doplněn textem jiné barvy.