Plány na přežití
Plány na přežití: neřešte tělo, řešte duši!
Všichni se zaměřujeme na přežití našich fyzických těl tady na Zemi, ale poměrně málo lidí se zabývá přežitím svých věčných duší za hranicemi tohoto světa. To je zvláštní, protože svět za tímto životem je ve skutečnosti věčný a mnohem REÁLNĚJŠÍ, než život tady na Zemi (ten se často popisuje jako „cvičiště" nebo „simulace" nebo „sen").
Většina řečí o připravenosti se v dnešní době soustřeďuje na jídlo, vodu, nouzové zásoby lékařských potřeb, spací pytle a podobné věci. Na tom není samozřejmě nic špatného, jenomže se to zabývá pouze přípravou na věci, které se dějí, když jste naživu. Ale ze širšího pohledu spirituality a přežití vědomé duše je tento život jenom jako mrknutí oka. Jak nám odhalily cesty do posmrtného života, život po životě existuje a Stvořitel soudí naše konání zde na Zemi.
Co jste udělali pro to, aby byla vaše duše připravená na život po životě?
Ta otázka není myšlená jako vtip. Všichni se zaměřujeme na přežití našich fyzických těl tady na Zemi, ale poměrně málo lidí se zabývá přežitím svých věčných duší za hranicemi tohoto světa. To je zvláštní, protože svět za tímto životem je ve skutečnosti věčný a mnohem REÁLNĚJŠÍ, než život tady na Zemi (ten se často popisuje jako „cvičiště" nebo „simulace" nebo „sen").
Ať už příští pozemskou krizi připravenosti přežijeme nebo ne, pravda je taková, že dříve nebo později všichni odejdeme do života po životě. Tato skutečnost je nevyhnutelná a proto ji musí zvážit každá vědomá bytost, která dnes žije.
Soudný den tu bude dřív, než se nadějeme
Podle téměř všech světových náboženství i podle mnohých dobře zdokumentovaných zážitků posmrtného života, budeme po našem odchodu z fyzického světa souzeni podle rozhodnutí a činů, které jsme během svého života vykonali. Tento soud bude zvažovat, do jaké míry jsme žili své životy s láskou, pokorou, soucitem a dalšími základními rysy ctnosti. Ti, jejichž životy se řídí především usilováním o majetek, moc a klam, budou posuzování v negativním světle (nebo v temnotě.)
Důležité je, že víra v posmrtný život není podmínkou k tomu, abyste byli po smrti posuzováni. Bez ohledu na víru člověka během jeho života na Zemi, všichni jsou souzeni podle jejich činů ze svobodné vůle. Jinými slovy, pokud člověk popírá existenci Stvořitele, v žádném případě to neznamená, že se na Zemi může chovat, jakkoliv. (To bude velkým šokem pro ty, kteří žili život plný klamu, chamtivosti a nenávisti ke Stvořiteli.)
Navíc neexistuje žádný „program pro duchovní nároky", kterým by duše automaticky dostaly výhody, které si nezasloužily. Každá duše si musí zasloužit své vlastní výsledky, a aby se tyto daly určit, celý život a činy každého jednotlivce jsou zapisovány jako duchovní záznamy.
Tyto záznamy jsou něco jako protokolový soubor v počítači, kde je zaznamenána každá akce, rozhodnutí, zážitek a myšlenka, kterou jste měli v průběhu života. Celkový záznam potom odráží ctnost vaší pravé povahy.
Jak byste byli souzeni právě teď?
Toto je cenná otázka, kterou byste si měli položit: Kdybyste dnes zemřeli, jak byste byli právě teď souzeni za život, který jste doposud žili?
Pokud jste jako většina lidí, možná budete chtít začít jíst super jídla, abyste měli delší život a tak i šanci napravit všechny ty hrozné věci, které jste napáchali (Ty roky navíc budete potřebovat!)
Zatím se podívejte na deset kroků k duchovní připravenosti, které vám pomůžou nachystat se na Soudný den.
Deset kroků k duchovní připravenosti
1) Uvědomte si, že Stvořitel existuje a vesmír není náhoda.
Popírat existenci Stvořitele znamená popírat váš vlastní pravý původ (a tím pádem také popírat sebe sama). Když uznáte existenci Stvořitele a velikost toho, co bylo kolem nás stvořeno (celý fyzický vesmír), uděláte první krok k duchovní připravenosti.
2) Přiznejte svá morální selhání a požádejte o odpuštění.
Jako člověk děláte chyby v úsudku i v činech. To je součástí lidské zkušenosti a neznamená to, že jste odsouzeni do pekla. Musíte ale přiznat svá selhání (hříchy), požádat o odpuštění a potom si zasloužit odpuštění ctnostným jednáním.
3) Usilujte o ctnostný život.
Toto je další krok po odpuštění: Zaslužte si život, který žijete tím, že budete ctít univerzální zákony ctnosti a lásky.
4) Buďte pokorní.
Arogantní duše si v očích Stvořitele nestojí dobře. Pokora je jediný správný postoj pro duši, která dostala příležitost zažít hlubokou zkušenost života jako lidská bytost. Pouze člověk, který nechápe, kým je a odkud se vzal, může žít v aroganci a pýše. Žádná duše zaměřená na pýchu a egoismus nemůže dosáhnout spásy.
5) Zaměřte se na jiné věci než je hmotné bohatství.
Honba za hmotným bohatstvím je dětinská a pro vaši duši ponižující. Když někdo žije život zaměřený na získávání takového bohatství - a snaží se předvádět toto bohatství před druhými - dokazuje, že je nezralou duší, zaseknutou v myšlení nezralého dítěte. Když chcete připravit svou duši na soud, musíte odhodit honbu za hmotou. Místo toho se musíte soustředit na dosažení nehmotného osobního růstu, který je zároveň dobrem pro vesmír. Peníze samy o sobě nejsou zlé a můžou být použity ke zvyšování vědomí u druhých, ale usilování o peníze kvůli hmotnému bohatství je velkým selháním mnoha pozemských duší.
Jinými slovy, neexistuje žádný okamžik, ve kterém už je v pořádku přestat jednat s láskou, soucitem a pokorou a přestat sloužit druhým. Tato osobní filozofie chování by se měla stát trvalým rysem našeho každodenního života, pokud opravdu toužíme po spáse.
6) Buďte soucitní vůči všem živým bytostem a služte jako ochránci života.
Ruku v ruce s arogancí obvykle kráčí lhostejnost k vědomým zkušenostem druhých. Abyste byli uznáni za duši, která si po smrti zaslouží zbožné postavení, musíte otevřít své srdce a být soucitní k druhým. Je důležité si uvědomit, že to neznamená jenom rozdávat hmotné bohatství a snažit se koupit si Boží přízeň. Rozdávání peněz bez citu není žádná ctnost. Skutečný soucit se projevuje, když druhé učíme, radíme jim, vzděláváme je a pomáháme jim způsoby, které přesahují pouhé peníze.
7) Odpojte se od těchto rušivých vlivů, které znečišťují vaši mysl: TV, alkohol, psychofarmaka a závislosti.
Existuje mnoho takzvaných „pastí na duše", které se snaží zabránit vám, abyste dosáhli duchovní připravenosti. Tyto pasti jsou chemické látky (alkohol, užívání rekreačních drog, psychofarmaka, atd.), typy chování (závislost na sexu nebo hazardu) nebo i rozumové povahy (závislost na televizi, uctívání falešných systémů víry, atd.).
Pasti na duše je potřeba překonat vědomým uvědoměním a úsilím. Nikdo tu práci nemůže udělat za vás. Každá jednotlivá duše musí překonat své vlastní pasti na duši a překonat slabost nebo zranitelnost, která je původně držela zpátky. Například člověk, který se stane závislým na alkoholu, musí překonat tuto závislost z osobního rozhodnutí a úmyslně vykonat patřičné kroky, aby došlo k osobnímu růstu. Když je mu nějakým způsobem zabráněno v přístupu k pití a nedostane příležitost vybrat si tuto cestu svobodně, nedochází k žádnému duchovnímu růstu.
8) Jídlem k duchovní čistotě: Jezte potraviny od Matky přírody a ne syntetické jídlo z laboratoří.
Konzumace synteticky produkovaných potravin je v očích Stvořitele hřích. To proto, že Matka příroda nám všude kolem poskytuje potraviny pro naši výživu. Pokud někdo popírá hodnotu těchto potravin (rostliny, superjídla, plody země, atd.) je totéž, jako když popírá dar života na této planetě a všechno, co s sebou nese.
Když člověk odmítne potraviny vyrobené přírodou a místo toho konzumuje jídla vyrobené člověkem, ve skutečnosti uctívá člověka a lidská zla: geneticky modifikované potraviny, chemická sladidla, umělá barviva, atd. Konzumování takovýchto věcí je doslova uctíváním satanských sil. A protože jsi to, co jíš, konzumace takovýchto potravin s úmyslem nahradit plody přírody vede doslova k přebudování vašeho těla na molekuly čistého zla.
9) Pobývejte víc v přírodě a využijte zázraku přírody.
Čas strávený v přírodě je čas strávený se Stvořitelem. Čím více budete vyrážet do přírody, obdivovat moudrost a složitost stvoření, tím víc uzdravíte svou duši a spojíte se s božským.
Naopak, když budete žít život v umělém prostředí, vyrobeném člověkem (tj. ve městech a kancelářských budovách), budete se oddělovat od zázraků přírody a vzdalovat zážitkům, po kterých vaše duše touží. To je důvod, proč po celé dějiny lidstva „moudří muži" (a ženy) vyráželi do přírody, aby získali bystrost a duchovní spojení.
10) Pomáhejte druhým zvyšovat jejich uvědomění.
Nestačí jenom zvyšovat svou vlastní úroveň duchovní připravenosti. Pravé vykoupení zahrnuje pomáhání ostatním, aby také našli svou cestu k vykoupení. To samozřejmě neznamená znásilňovat lidi, kteří ještě nejsou připraveni přijmout realitu. Je mnohem lepší přistupovat k lidem z jejich duchovní úrovně a potom, až budou připraveni, jim nabídnout nový směr.
Toto úsilí může mít podobu vytváření obsahu (články, videa, atd.), pomáhání člověku v nouzi, osobní rozhovory s přáteli nebo členy rodiny, dobrovolné působení v místním kostele nebo duchovní skupině a tak dále.
Život oddaný ctnosti
Kolik času člověk potřebuje, aby připravil svou duši na realitu za hranicemi tohoto světa? Krátce řečeno: celý svůj život.
Jinými slovy, neexistuje žádný okamžik, ve kterém už je v pořádku přestat jednat s láskou, soucitem a pokorou a přestat sloužit druhým. Tato osobní filozofie chování by se měla stát trvalým rysem našeho každodenního života, pokud opravdu toužíme po spáse.
Protože když se od ní odchýlíme, zveme tím do svého života a do své duše zlo. Nemůžete říct: „Budu praktikovat lásku a soucit od pondělí do pátku a každou sobotní noc budu páchat zlo." Zlo, které je spácháno vědomě a úmyslně, nelze jednoduše smazat stejnou dávkou dobrého konání. Takové zneužívání pravidel vám možná dovolí oklamat sami sebe, ale neoklame Boha.
Podobně existují někteří členové katolické církve, kteří každý týden hřeší a potom požádají o odpuštění ve zpovědi, s úmyslem páchat další týden ty samé hříchy. Představa, že kostel je místo, kde můžete odhodit svou negativní karmu a pak se dál věnovat stejnému sebedestruktivnímu chování s jakousi „poukázkou na duchovno", je naprosto mylná.
Zároveň pokud člověk žije život ve zle a destrukci a potom na smrtelné posteli jen chvíli před odchodem žádá o odpuštění, ke spasení duše to také nestačí. Proto by od nás všech bylo moudré, kdybychom začali s programem duchovní připravenosti právě teď, pokud tak ještě nežijeme. Každý den, který nám zbývá v našem životě zde na Zemi, je den, ve kterém se můžeme o krok přiblížit spáse svojí duše.
Ti, kteří již žijí celoživotní cestu soucitu, lásky, pokory, a služby Stvořiteli, můžou očekávat, že budou souzeni jako „chvályhodné duše", se všemi odměnami, které si zaslouží. Jiní jsou na správné cestě, ale potřebují mnoho let služby, aby odpracovali duchovní dluh, který vytvořili destruktivním chováním ve svém dřívějším životě.
Bez ohledu na to, kde se na tomto „spektru spásy" nacházíte, je moudré začít TEĎ, vyrazit správným směrem, protože opravdu nemůžete vědět, kolik dní z vašeho života na Zemi vám vlastně ještě zbývá.
Připravte své fyzické tělo na přežití ve fyzickém světě. A připravte svou duši na přežití ve světě duchovním.