Do Prahy míří na přednášku zrádce farmaceutického průmyslu, MUDr. Virapen

   Informace a znalosti, které Dr. Virapen má, by si jakožto zaměstnanec farmaceutické společnosti nemohl dovolit šířit, ale vzhledem k tomu, že již pro farma-firmy nepracuje (a již vypršela i dohoda o mlčenlivosti) rozhodl se tyto informace sdílet.

   Mám tu pozvání pro všechny, které zajímá problematika očkování a mají chuť se dozvědět informace od Dr. Virapena, který působil na významných postech ve farmaceutickém průmyslu. Dr. Virapen (vydal i u nás knihu Nežádoucí účinek: Smrt) ví, jak to s očkováním u nás vypadá a je ochoten nám pomoci alespoň tím, že přinese informace ze své praxe.

   Pokud chcete navštívit jeho přednášku (případně položit dotaz), máte jedinečnou možnost učinit tak 4. března v Praze v Městské knihovně na Mariánském náměstí.

A teď ještě stručné shrnutí:

Téma přednášky: OČKOVÁNÍ

   Přednášející: Dr. John Virapen (hovořit bude anglicky a překlad zajistí tlumočník) Termín konání: 4. března 2011 od 17:30

Místo: Městská knihovna v Praze, Mariánské náměstí 1, Praha 1, Velký sál

Vstupné: pravděpodobně bez vstupného

Zdroj: https://www.osud.cz/

Konečně! Pravda o farmaceutickém průmyslu?

   Proč berete léky? Abyste se uzdravili? Omyl! Aby na vás vydělaly farmaceutické firmy!

   Alespoň to tvrdí kniha Nežádoucí účinek: Smrt. Její vydání způsobilo ve světě poprask. Autor John Virapen totiž patřil k špičkám jedné nadnárodní farmaceutické společnosti - dokonce jedné z nejlépe hodnocených.

Odporné, ale běžné

   Na jejím jméně ani tak nezáleží, neboť není důvod se domnívat, že u jiných firem to chodí jinak. Vrapen ve své knize popisuje praktiky, jak zástupci firem „odměňují" lékaře za to, že předepisují lék právě jejich značky. Všichni to dobře známe, a jestli vám už tohle připadá odporné, tak raději nečtěte dál, protože tohle ještě nic není.

   John Virapen však také píše, že výrobci léků si vymýšlejí nemoci a na neexistující nemoci prodávají léky, které zdraví ničí.

   Známé podplácení je tak nakonec tím nejméně nebezpečným jevem - pokud lék účinkuje, může nám být jedno, od jaké firmy pochází, jediný rozdíl je finanční.

Podvržené testy

   Ale co když medikament nejenže nezabírá, ale dokonce vyloženě škodí? Příkladem může být známý Prozac, přípravek proti depresím, který u významného množství lidí deprese naopak zhoršil a dovedl je až k sebevraždě.

   Jak se tedy může stát, že takový lék vůbec přijde na pulty lékáren?

   Právě v tom je největší výbušný potenciál Virapenovy knihy. Možná, že to všechno už stejně tušíme nebo se toho obáváme, ale přečíst si potvrzení nejtemnějších obav od muže, který byl 35 let přímo u toho, z toho člověka mrazí.

   Podle knihy Nežádoucí účinek: Smrt se totiž léky klidně schvalují na základě lživých údajů a naprosto zfalšovaných výsledků. Testy i klinické zkoušky bývají podvrhnuté, všichni to vědí, a přesto nikdo nezakročí. Ve hře jsou totiž astronomické sumy - zisky z prodejů, ze kterých mají všichni něco, jen pacienti nic - samozřejmě kromě problémů, a často dokonce smrti.

Zapomeňte na úctu

   Zmanipulovaní jsou i odpovědní lidé, jejichž náplní práce by mělo být dbát na prospěch lidí, především těch nejzranitelnějších - nemocných.

   Vážíte si lékařských špiček a světově uznávaných odborníků? Věříte jim jako lidem důvěryhodným a nezištným? Podle Virapena jsme zase vedle jak ta jedle.

   Každý je prý na prodej, rozhoduje pouze cena. A za dostatečně vysokou sumu údajně i ten nejlepší odborník - vážený profesor či uznávaný docent - rád sepíše „odbornou stať", v níž podá dobrozdání k léku, který provází špatné výsledky. Pověst je zachráněna, zisky také, a kdo by se odvážil odporovat váženému odborníkovi?

Co vy na to?

   Korupce a podvody zasahují do politických špiček a komplot majitelů firem s politiky odnášejí lidí svým zdravím. John Virapen je jistě - už podle používaných slov a celého stylu - excentrik, s nímž nebylo zřejmě lehké vyjít. Z firmy byl vyhozen, a svou knihu, jak doznává, napsal kvůli penězům. Tak si to přeberte.

   Vodítkem mohou být i úryvky z rozhovoru, který John Virapen poskytl slovenské agentuře Hermann Armin agency. Ukázky z knihy přineseme příští týden.

Proč nebyl objeven lék na AIDS?

   Dr. Virapen: Když se podíváte na celý farmaceutický průmysl, jejich jediným cílem je potlačovat symptomy, oni nechtějí léčit choroby.

• Takže jejich cílem je potlačit symptomy, aby se lidem zdálo, že jim léky pomohly?

   Dr. Virapen: Ne.Jejich jediným cílem je vydělat hodně peněz. Co myslíte, proč ještě neobjevili lék na AIDS?

• Budu hádat: nechtějí?

   Dr. Virapen: Samozřejmě! Vždyť jde o miliardy dolarů. Anebo taková cukrovka! Kdo by ji chtěl vyléčiť? Vždyť ti, co jí trpí, si musí kupovat léky každý den až do smrti. A totéž se týká například Parkinsona.

...

Je očkování k ničemu?

   Dr. Virapen: Když chce společnost vydělat obrovské peníze, tak sa dá na výrobu vakcín. Ale pokud má být vakcína komerčně úspěšná, tak do ní musí společnosť nacpat množství chemikálií, které sa jmenují adjuvanty. Jejich úlohou je nakopnout vakcínu, aby fungovala. A když ve skutečnosti jen nakopnou váš imunitní systém. A to je hloupost. Protože tyto chemikálie mají množství vedlejších účinků. Účinků, které zabíjají lidí, případně ještě víc zhoršují jejich zdravotní stav. A kďyž onemocníte, tak samozřejme vydělají ještě víc peněz.

• Tvrdíte, že ptačí chřípka nebyla nebezpečná, nebo že vůbec neexistovala?

   Dr. Virapen: To druhé! Byl to celé jeden velký podvod!

• A co na to Světová zdravotnická organizace? Jí takové manýry nevadí?

   Dr. Virapen: WHO je banda k*v. A určitě to tam napište! ...

Jsou všechny léky k ničemu?

• Co si myslíte o lécích, které se používají v chirurgii, nebo na chemoterapii a podobně? Ani ty nefungují?

   Dr. Virapen: To je něco jiného! Já celou dobu mluvím o lécích, které si běžně kupujete v lékárnách, případně vám je předepisuje doktor. Nemám nic proti lékům používaným v chirurgii. Ale léky na předpis? Doktoři jsou uplacení, aby vám předepisovali konkrétní léky.

https://www.askbutwhy.com

www.hermannarmin.com

autor: uzi

Zdroj:Žena.cz

   Čím více se veřejnost přesvědčuje o odklonu zdravotnictví od etických a mravních hodnot k hodnotám ekonomickým, tím rychleji představitelé medicíny ztrácí na úctě a uznání bez ohledu na výsledky. Díky Bohu, že jsou na světě lidé, pro které je důležitější odhalení zla více než osobní zkompromitování či bláboly v tisku. S úctou a s vděčností smekám před doktorem; bez sebemenšího soudu jeho předchozích postojů. V nynějším přístupu se před mým zrakem rozplynou dřívější pochybení.

 

Nežádoucí účinek? Smrt!

   Tato kniha opravdu zahýbala farmaceutickým průmyslem, ale zejména jeho zákazníky. A nese se to od úst k ústům. Jeden z těch, který bral obrovské peníze za mlčení, se pod tíhou svědomí rozhodl promluvit. Je to bývalý ředitel nadnárodní korporace, která vyrábí zejména různé formy anti-psychotických léků.

Věděli jste, že:

• farmaceutické firmy každý rok vynaloží průměrně více jak 35.000 eur (téměř milión korun) na jednoho lékaře jen proto, aby předepisoval pacientům právě jejich výrobky?
• více než 75% předních vědců z oblasti medicíny "financují" farmaceutické koncerny?
• při schvalování některých léků a jejich uvedení na trh sehrává významnou a rozhodující úlohu korupce?
• farmaceutické firmy si vymýšľejí nové diagnózy a nemoce, jen aby zvýšily svůj obrat a podíl na trhu?
• farmaceutické firmy se stále více zaměřují na děti?

   Tato kniha opravdu zahýbala farmaceutickým průmyslem, ale zejména jeho zákazníky. A nese se to od úst k ústům. Jeden z těch, který bral obrovské peníze za mlčení, se pod tíhou svědomí rozhodl promluvit. Je to bývalý ředitel nadnárodní korporace, která vyrábí zejména různé formy anti-psychotických léků.

   Co všechno obnáší obchodní branže, které se vznešeně říká "léčení"? (jm)

   Knihu si můžete koupit již i v Hledajícím, ZDE!

 

Ukázka z knihy

   Zaujímavosťou môjho príbehu je, že jeho začiatok sa neustále mení. Tento predslov je vlastne predslovom k predslovu a mám obavy, že pri každom novom vydaní sa vždy udeje čosi nové, čosi, čo úzko súvisí s mojou minulosťou, takže pre to bude treba nájsť miesto v tejto knihe...

   Moja minulosť vo farmaceutickom priemysle je totiž nanešťastie takmer strašidelným príbehom, ktorý sa sám píše neprestajne ďalej a súčasnosť ho nielenže neustále potvrdzuje, ale ma vždy znova a znova vťahuje na hraciu plochu, o ktorej som si s nádejou myslel, že som ju už naveky opustil.

   Najnovší prípad: V noci 25. februára 2007 o 01:35 som podlá štatistiky programu Word dokončil predposlednú kapitolu k svojim memoárom. Dal som si pohárik koňaku na záver dňa a uvolnene som sledoval, ako počítač postupne pozatváral všetky okná, až napokon ustal aj hukot ventilátora aj zunenie pevného disku. V ušiach sa mi rozšumelo ticho. Vkĺzol som do spálne k manželke a nášmu synčekovi.

   V to ráno ma z hlbokého spánku zobudil telefonát z Atlanty v USA. Prekliaty časový rozdiel! Na druhom konci linky nie je nik menej významný než Andy Vickery, jeden z najprominentnejších a najúspešnejších právnikov zapojených do procesov zameraných na účinky psychotropných látok na človeka, teda na to, čo sa zvyčajne zmestí pod nevinné označenie „nežiaduce účinky". V mojom príbehu však toto slovné spojenie zahŕňa samovraždy, vraždy a konanie v amoku. Vickery je síce hlavička, ale na časový rozdiel medzi jeho americkou kanceláriou a mojím domom na juhu Nemecka zrejme zabudol. Prepáčil som mu to.

   Andy Vickery je každopádne jedným z mála právnikov, ktorí v sporoch proti nesmierne silnej mašinérii farmaceutických gigantov úspešne zastupujú osoby poškodené farmaceutickým priemyslom. Vickery sa o mne dozvedel na internete. Na platforme youtube som sa predstavil ako bývalý zamestnanec farmaceutického kolosu Eli Lilly &c Company a oznámil, že onedlho vyjde táto kniha. Vickery okamžite vedel, kto som. 10. marca 2007 letím do Atlanty. Andy Vickery ma pozval, aby som pred súdom vypovedal ako znalec vo veci samovraždy, ktorá sa stala v USA. Obeť osobne nepoznám a nie sú mi známe ani presné okolnosti úmrtia zosnulého. Udajne si strelil guľku do hlavy. Jeho meno, Porter, počujem prvýkrát. Možno si pomyslíte: „Zvláštny svedok." Máte pravdu. Som totiž viac než iba svedok.
   Vickery má záchytné body, určité informácie dôležité pre jeho mandantku, vdovu po zosnulom Porterovi, a jej žalobu, ale žiadne dôkazy. A tu vstupujem do hry ja. Porter totiž nanajvýš ak jeden týždeň užíval Prozac. Liečba ho natoľko vykoľajila, že sa mu dobrovoľná smrť zrazu javila ako jediná zmysluplná alternatíva. Pritom to bol úspešný obchodník, nepatril k ľudom so samovražednými sklonmi. Mal osobné problémy a rozhodol sa vyhľadať lekára. Ten mu okamžite predpísal Prozaŕ. Veď viete, čosi na „zlepšenie nálady", nič viac. Nuž, po týždni sa Porter dostal do takej „náladičky", že sa zastrelil.
   10. marec je sobota. Mám jeden deň na aklimatizáciu a v pondelok 12. marca sa to začne. Dva dni sa okolo mňa vrteli dvaja právnici môjho niekdajšieho zamestnávateľa, gigantického farmaceutického
koncernu Eli Lilly. Ich cieľ: Zdiskreditovať ma ako človeka, a tak spochybniť aj moju svedeckú výpoveď a v najlepšom prípade ju z konania vylúčiť. Lebo to, čo viem a pod prísahou vypoviem, je poriadna bomba. Právnici ju mali zneškodniť. Celé dva dni ma mučili detailnými otázkami týkajúcimi sa prípadov starých desať, ba niekedy aj dvadsať rokov. Pripadalo mi to ako bizarný školský test... Spomienky ma síce neklamú, ale takáto procedúra si aj tak vyžaduje pevné nervy a koncentráciu.

   Jeden z nich vždy na chvíľu odišiel nabok, aby kamsi zatelefonoval, vyžiadal si údaje, ktoré ma mali zahnať do úzkych. Nepodarilo sa im to. Takýto výsluch je síce nesmierne vyčerpávajúci, ale keď sa človek drží pravdy, napokon ho vydrží. Lži sú ako domček z karát. Zistil som to na vlastnej koži: Je celkom jedno, na akú vratkú lávku ma vyvedú, nespadnem. Dva dni so mnou bojovali, skúšali všetko možné. Napokon, akoby mimochodom, padla kľúčová otázka, ktorá vonkoncom nebola od veci. „Prečo to robíte, pán Virapen? Prečo sa tak intenzívne hrabete v minulosti? Prečo všetko nenecháte jednoducho tak?" Bol som síce unavený, ale rozhodným pohybom kladiem na stôl fotku. Je na nej môj syn. „Pre toto. Ide mi o budúcnosť."

   Na okamih zavládne v nezaujato chladnej súdnej sieni ticho. Žiaden šušot. Žiadne strategické dohovory. Žiadny šuchot papierov. Na okamih nik nenahliada do spisov. Za tie dva dni ma opäť prehnali celou mojou minulosťou ako býka v španielskej aréne. Po tejto štrapácii som bol ešte celý týždeň mentálne otupený. Vyčerpali ma, ale nezdolali. Nenašli žiadne rozpory, žiadne lži, žiadnu nepravdu. Vyhradili si síce možnosť neskoršieho opravného prostriedku proti mojej svedeckej výpovedi, aby ju nebolo možné použiť neskôr, ale napokon to nechali tak. Moja svedecká výpoveď je platná. Andy Vickery ju použije, aby vdove po Porterovi pomohol pri žalobe proti Eli Lilly. Ale - ktohovie. Takéto procesy sa nezriedka zastavia v štádiu, keď farmaceutickému obrovi začne prihárať, keď ho nútia predložiť tajné spisy a k slovu sa dostávajú znalci, ktorí sa velmi dobre vyznajú vo vnútorných záležitostiach farmaceutických gigantov.

   V takomto štádiu sa Goliášovi právnici zvyčajne pokúsia o všetko, len aby zastavili rozhodujúci boj pred súdom. Stiahnu sa do prítmia neoficiálnych hotelových miestností, aby záležitosť vyrovnali mimosúdnou cestou. Keď vidia, že nemajú šancu proces vyhrať, dohodnú sa mimosúdne. (A niekedy dokonca aj vtedy, keď by proces vyhrať mohli, ale na pretras by sa dostali veími nepríjemné skutočnosti!)

   Ťažko nájsť žalobcu, ktorý by odolal mastným sumám, čo ponúkajú gigantické farmaceutické firmy. Preto koncerny nie sú nútené odhaliť svoje slabiny a zachovávajú čistý imidž farmaceutického priemyslu bádajúceho pre blaho ľudstva. „Tento proces vám manžela nevráti. Je celkom jedno, ako skončí. Prosím, prijmite ako odškodné aspoň tento šek a môžbyť, že jedného dňa začnete celkom odznova... život ide ďalej." Takto alebo voľajako podobne budú argumentovať a ak uspejú, vyjde navnivoč aj boj o pripustenie mojej svedeckej výpovede na účely procesu. Protokoly, zostrih videozáznamu mojej svedeckej výpovede, to všetko sa v takom prípade zapečatí, zmizne pod zámkom a verejnosť sa opäť raz nedozvie nič o tom, čo sa v skutočnosti deje, ako Prozac, vraj liek na zlepšenie nálady, spravil z človeka smrtiaci stroj. Naozaj nič?

   Nuž, práve máte v rukách prepis výpovede, ktorú som v marci 2007 podal v Atlante. No nielen to, oveľa viac. Ak by moje pod prísahou poskytnuté svedectvo uložili ladom a hľadanie pravdy o lieku „Prozac9 a Porterovi" by sa zastavilo na mŕtvom bode, bol by to pre tento prípad trpký koniec. Moja výpoveď však platí aj pre celý rad ďalších prípadov. Iste si totiž spomínate, že som nepoznal podrobnosti daného prípadu, do Atlanty ma pozvali ako znalca na psychofarmaká a... na podplácanie. Význam toho, čo som tam povedal, siaha ďaleko za hranice prípadu Porter. V prípade Cho Seung Huia, ktorý v amoku strieľal na univerzite vo Virgínii, vyšlo najavo, že podstúpil psychiatrickú liečbu a ja si viem predstaviť, čo to môže znamenať. Špekuluje sa, či sa aj v tomto prípade človek nezmenil na smrtiacu zbraň práve pôsobením látok ovplyvňujúcich psychiku. Aby sa skoncovalo so špekuláciami, mali by sa na stôl vyložiť fakty a spolu s nimi aj pravda. Rovnako by však bolo treba skoncovať s mimosúdnymi dohodami a predbežnými súdnymi opatreniami! Môj let do Atlanty a ostatné aktuálne prípady na každý pád svedčia o tom, aký je môj príbeh dôležitý aj pre dnešok.
               John Virapen, máj 2007

   (ukázka je z knihy Nežádoucí účinek? Smrt! od Johna Virapena, vyšlo v češtině, slovenštině a 4 dalších světových jazycích)

Zdroj: https://www.osud.cz/

https://www.facebook.com/johnvirapen

O životě, strachu, energii s Dr. Rauni Kilde

celý článek otevřít

článek v mp3

1. díl stáhnout

2. díl stáhnout